Prezentace Firmy Eshop Firmy Realizace oplocení

Pastevní potřeby a technologie pro chov hospodářských zvířat.

Jak romanovky z Čech putovaly zpět do matičky Rusi

Za devatero horami a ještě více řekami, na širokých pláních  řeky Volhy v dnešní Jaroslavské  oblasti  ležící asi 250 km na severovýchod od Moskvy, žily  byly  již několik set let ovečky romanovského plemene. Před mnoha a mnoha lety je přivezli ovčáci do Čech, aby toto plodné plemeno zkusili zkřížit s původními českými a moravskými plemeny ovcí.  Neznám konkrétní výsledky tohoto křížení, ale faktem je, že do dnešního dne zůstal v ČR poměrně slušný počet čistokrevných plemenných zvířat.

příprava karantény manipulační ulička naskladnění karantény berani v karanténě jehnice v karanténě zdravotní zkoušky poslední dny doma 1 poslední dny doma 2 bonitace před nakládkou bez razítka to nejde pečlivý dohled ruské
veterinářky
přesilovka při zdrav.
zkouškách
Uglič - nová stáj

  A od tohoto faktu se začíná odvíjet příběh o návratu našich romanovek zpět do velké Rusi.

 

Poslední  statistika Ruské Federace o chovu ovcí uvádí, že k 1.1.2011 se v Rusku chová celkem 59.000 kusů romanovských ovcí . Celkem 15.900 kusů se nachází v  35 plemenných hospodářstvích, z toho 6.600 ks plemenných matek. Nejvíce romanovských ovcí se chová v Rjazaňské oblasti , a to 8.300 kusů.  Následuje Jaroslavská oblast, kde žije celkem 5.800 kusů. V této oblasti je zato nejvíce plemenných zvířat, a to 2.100 kusů bahnic celkem ve 14 plemenných hospodářstvích ( sami ruští chovatelé je ještě dále dělí na 9 genofondových a 5 plemenných).  Zajímavostí je, že nárůst celkového počtu zvířat je +25% oproti stavu v roce 2010.

Z chovatelské statistiky jsem vybral následující údaje pro srovnání s výsledky našich chovatelů:

průměrně se odchová 226 jehňat na 100 bahnic

nejlepší výsledek v počtu odchovaných jehňat je 336 ks na 100 bahnic

průměrná hmotnost beranů 75,4 kg

průměrná hmotnost bahnic  56,6 kg

 

Na jaře roku 2010 jsme byli osloveni našimi obchodními partnery v Rusku, zda bychom byli schopni zajistit pro plemenářskou firmu, která zajišťuje šlechtění romanovské ovce v Jaroslavské oblasti, dodávku plemenných beranů pro osvěžení původní krve. Nakonec se v roce  2010 ani nerozběhl výběr zvířat, protože se zjistilo, že není připravený veterinární certifikát pro export živých ovcí do Ruska, ale hlavně z důvodu probíhající povinné vakcinace proti bluetongu. Rusko se deklaruje jako země prostá tohoto onemocnění a tudíž import, byť vakcinovaných zvířat, by byl velmi komplikovaný.

                Chytřejší o nabyté zkušenosti , (alespoň jsem si to v té chvíli myslel), jsme začali již v zimě 2011 připravovat výběr zvířat na jaro. Oslovili jsme většinu chovatelů s větším počtem čistokrevných romanovek  a předběžně se domluvili na podmínkách. Mám pocit, že všichni oslovení chovatelé přistupovali k této akci se značnou nedůvěrou, protože nabídek na export plemenných zvířat se v průběhu roku objeví řada, ale nakonec se nic nestane. A navíc do Ruska....

                O to větší překvapení bylo, když se v polovině května na českých pastvinách objevily tři dámy z Jaroslavské oblasti zastupující jak plemenářskou organizaci, tak ruské chovatele. Za tři dlouhé dny jsme objeli polovinu Čech a Moravy a pečlivě si prohlédli alespoň 300 jehňat. Vybírali jsme z velmi mladých zvířat, většina byla pouze tříměsíční, proto byla kritéria výběru soustředěna především na  barevné znaky exteriéru zvířat, plodnost a tělesný rámec jejich matek.  Ukázalo se, že ruští chovatelé mají trochu odlišný názor na přípustné bílé znaky. Bohužel ,spoustu pěkných jehňat dámy vyřadily  právě pro přítomnost bílých znaků na krku, ocase či přílišný výskyt nepravidelných skvrn na hlavě nebo vysoko na nohách. Požadavek na plodnost matek byl stanoven na minimálně tři narozená jehňata. Nakonec se však ukázalo, že pokud bychom striktně trvali na této podmínce, potřebný počet jehňat bychom asi vůbec nedali dohromady.  Nakonec jsme ze šesti chovů vybrali  55 jehnic a 34 beránků šesti různých linií. S chovateli jsme se dohodli, že vybraná zvířata zůstanou v jejich stádech až do začátku karantény před vlastním vývozem. Transport byl plánovaný na druhou polovinu září, aby věk jehňat dosáhl alespoň 6 měsíců.

                Bláhově jsem si myslel, že tím máme tu náročnější část celé akce hotovou.  Opak byl pravdou. Výběr zvířat proběhl nad očekávání hladce, a tudíž všechny komplikace a potíže byly teprve před námi.  A skutečně přišly.......

Po konzultacích s veterináři bylo rozhodnuto preventivně vybraná zvířata vakcinovat přípravkem Heptavac před zahájením vývozní karantény (oficiální termín je „izolace zvířat před vývozem") z důvodu svozu zvířat ze šesti různých chovů z různých krajů.  Dále nám bylo doporučeno provést před zahájením karantény některé zdravotní zkoušky (paratuberkulóza, listerióza, maedi-visna, bluetongue), abychom předem vyloučili jedince, kteří by náhodou byli pozitivní.  Uvedené zdravotní zkoušky jsou potom dále součástí  povinných zkoušek předepsaných veterinárním certifikátem pro export do Ruska. Vakcinace, revakcinace a odběry krve na zdravotní zkoušky byly poměrně náročné pro všechny zúčastněné - chovatele, nás jako obchodníky i ovce samotné.

Další potíž se ukázala se zajištěním izolační stáje. Protože naše země je součástí EU, izolační stáje nejsou pro obchod mezi členskými zeměmi třeba. Jak jsme zjistili, živé ovce do Ruska nikdo v posledních minimálně 5 letech nevyvážel. Fakt jsme byli rádi, že to budeme my, kdo bude ten pokusný králíček.  Dotazem na krajské veterinární správy jsme si ověřili, že takové stáje nikde nejsou a že vlastně ani není nikde konkrétně napsáno, jaké podmínky je třeba splnit.  Nakonec jsme se rozhodli, že vyklidíme část naší skladové haly a izolační stáj zřídíme tam.  Velmi příjemně mě potěšil vstřícný postoj naší OVS Semily, kde jsme se velmi rychle dohodli na podmínkách pro zřízení a povolení izolační stáje. (Takto napsané to vypadá snadně, ale skrývá se za tím schována spousta hodin práce na vybudování odpovídajících podmínek pro třítýdenní pobyt ovcí.)

Abychom se nenudili, ruská strana si dodatečně vyžádala určení parentity nejen u beránků, ale také u vybrané skupiny jehnic.  Všichni byli moc rááádi, že musí znovu do stáda odebírat vzorky. Další překvápko  od odběratele v Rusku byl požadavek na zařazení několika  beranů plemen suffolk a romney do skupiny zvířat plánovaných pro export vznesený 14 dní před zahájením karantény. Byl to docela nervák sehnat  kvalitní beránky požadovaných parametrů v tak krátkém čase.

                Léto  nám rychle uběhlo  a na konci srpna začali chovatelé postupně přivážet  svoje ovečky k nám do karantény v Horní Sytové u Jilemnice.  V pondělí 29.8. tam bylo všech 103 kusů  a mohli jsme zahájit oficiálně 21-denní karanténu za pečlivého dozoru státní ruské veterinářky, která za tímto účelem přiletěla z Jaroslavle. Naštěstí jsme byli celkem dobře připraveni a všechny ovečky přijely zdravé.  V požadovaných termínech jsme provedli všechny zdravotní zkoušky, odčervení i aplikaci antibiotik před vlastním transportem. Přestože počasí v září bylo celkem teplé a suché, prakticky všechny dny, kdy jsme se zvířaty manipulovali,  pršelo a bylo velmi  velmi chladno. Nicméně s pomocí  destilátů z páleného ovoce jsme se zahřáli a padly i jazykové bariery....

V průběhu karantény provedl Ing. Mareš bonitaci všech zvířat, aby jim bylo možné vystavit POP.

(V den bonitace pro změnu také pršelo a bylo zima, ale konzumace destilátů byla menší, protože jsme jednak odpovědně pracovali a navíc jsme nemuseli tolik lámat jazykovou barieru mezi podkrkonošským a brněnským dialektem.)  

Při vážení se ukázalo, jak velké jsou rozdíly ve způsobu odchovu jehňat a jak různí chovatelé zvládají odstav zejména beránků. Zjištěné hmotnosti zvířat velmi dobře odrážejí přírodní i technické podmínky jednotlivých chovů, které zahrnují velmi široké spektrum od extenzivního pastevního odchovu až po intenzivní odchov s dostatečným přísunem koncentrovaného krmiva.

Abychom maximálně udrželi růstovou křivku a co nejvíce zmenšili rozdíly mezi jednotlivými zvířaty, intenzivně jsme je krmili energeticky bohatou granulovanou krmnou směsí s adlibidním přístupem ke kvalitnímu senu.  Na ovečkách z některých stád bylo evidentní, že jádro nikdy neviděly a trvalo několik dní, než začaly spolu s ostatními hodovat na předkládaných granulích. Přes veškerou snahu se nám nepodařilo značné rozdíly dohnat.  Musím kriticky říci, že se nám nepovedlo odeslat vyrovnané stádo, které by plně vyhovělo obecné představě o kvalitních plemenných ovcích romanovského plemene.  Odpovídající hodnocení je asi takové, že se nám podařilo sestavit skupinu s většinovým zastoupením výborných a nadprůměrných zvířat, ale také s cca 15% pouze průměrných kusů. Tento stav byl dán i faktem, že jsme byli omezeni seznamem zvířat vybraných v květnu ruskou stranou. Bohužel u některých stád se odstav nepovedl tak, jak by si jistě jednotliví chovatelé přáli.  Několik zvířat jsme museli ze seznamu pro export vyřadit, protože nesplnila hmotnostní kritéria.  Navíc se u několika kusů zjistily nedostatky nebo nesrovnalosti v původech rodičů, což bylo velmi nepříjemné zjištění. Zvířata jsme museli také ze seznamu vyřadit, ale už je nebylo možno vyměnit, protože probíhala karanténa. Bohužel se napoprvé nepříznivě projevila moje nedostatečná důslednost při přípravě a kontrole zvířat před zahájením karantény.

Karanténu zvířat jsme slavně ukončili 18.9.2011 a hned následující den jsme za účasti několika českých i ruských veterinářů naložili na kamion vybraná zvířata (52 jehnic  a 29 beranů romanovek, 6 beranů suffolk a 5 beranů romney). Po vyplnění spousty papírů a přetrpěných očekávaných komplikacích na celnici se kamion litevského dopravce vydal na cestu dlouhou cca 2300 km.  K mému překvapení byl kamion již za cca 48 hodin v Jaroslavli. Protože kamion dorazil až večer,  projevila se (jak jinak) neochota ruských celníků měnit své zaběhnuté zvyky. Nechali kamion čekat na vyložení celou noc a část dopoledne, než se vyřídily všechny formality.  Nicméně všechny ovečky cestu ve zdraví přečkaly a jak jsem si osobně zkontroloval , 30-denní karanténa na ruské straně po příjezdu probíhala bez větších komplikací.

Při poslední cestě do Ruska začátkem října 2011, jsem byl pozván na prohlídku jednoho hospodářství zemědělského podniku Agrovolga u městečka Uglič, kam přijede i část našich romanovek. Dalo by se říci, že jsem pro ně vykonal inspekční cestu. Tato farma má snad nejlepší výsledky v chovu romanovských ovcí v celém Rusku, což jsem se mimochodem dověděl cestou. Hned po příjezdu jsem pochopil, že nejedu na obyčejnou ruskou farmu, protože mě nevítaly polorozpadlé ovčíny z dob budování socialismu v Sovětském svazu. Ovečky tam mají postaveny supermoderní prosvětlené haly doplněné o venkovní zimními zpevněnými výběhy. Skoro bych je označil jako 4-hvězdičkový ovčín pro 300 bahnic. Opravdu to bylo působivé nejen po stavební stránce, ale i po chovatelské. V ovčíně byly pouze skupiny bahnic těsně před bahněním a několik dnů po obahnění a v dalším kotci bahnice s beranem na připouštění. Zvířata naprosto vyrovnaná, vzrůstem, barvou vlny i vzhledem.  Zajímavostí je, že zvířata se zde stříhají 3x ročně, aby bylo dosaženo maximální kvality vlny. Přestože i v Rusku jsou obtíže s jejím odbytem a  zpeněžením , sledování její kvality má zde stále velký význam.

Začalo mi vrtat hlavou, jak je možné si vydělat chovem ovcí, byť špičkových, na ovčíny tohoto typu. Po skončení návštěvy jsem se ptal svých průvodců na majitele farmy.  Odpověď rázem vyjasnila celou situaci a pochopil jsem, že jsem na návštěvě v zemi, kde stále platí že„zítra již znamená včera". Majitelem tohoto agroholdingu (celkem 14 hospodářství s mléčným i masným skotem, ovcemi i prasaty, ve výhledu jsou křepelky a stavba mlékárny a jatek)  je  vlastník stavební firmy, která se stavebně podílí na přípravě olympijského areálu na zimní hry 2014 v Soči.........  

Přeji všem našim ovečkám i beránkům, aby se rychle sžili se svými novými přáteli a aby u nich na oplátku na věčné časy zanechali svou  genetickou stopu.

Chtěl bych také poděkovat všem chovatelům, se kterými jsme toto dobrodružství uskutečnili :          pí. Kvisové, p. Víznerovi, p. Vjaterovi, bratřím Heinzelům, p. Kosmákovi, p. Digtyarovi z farmy Košík,  p. Axmannovi a p. Machovi.

 

Ing. Pavel Žďárský

AGROTRANS