Prezentace Firmy Eshop Firmy Realizace oplocení

Pastevní potřeby a technologie pro chov hospodářských zvířat.

Jak ovce ROMNEY do Čech přišly

Psal se rok 1991, kdy se po mnoha jednáních a peripetiích podařilo podepsat dohodu o mezivládní spolupráci mezi Československem a Novým Zélandem, která byly zaměřena na propagaci nízkonákladového pastevního odchovu masného skotu a ovcí.

Za finanční dotace jak ze zdrojů ministerstva zemědělství, tak novozélandské strany ,  prostředků firmy AGROSYSTÉM  a podpory mnoha dalších organizací postupně vznikla modelová farma  s příznačným názvem AGROKIWI  na pronajatých pozemcích u Vysokého Mýta ve východních Čechách.

Zajímavostí tohoto dvouletého projektu bylo aktivní zapojení novozelandského farmáře Petera Iremongera do vybudování farmy. Ten se spolu s manželkou a třemi dětmi přistěhoval do panelového bytu ve Vysokém Mýtě a odtud jako trochu netypický farmář farmu budoval a řídil.  Termín řídil v této souvislosti je příliš nadnesený, protože jako cizinec s neznalosti místních poměrů a hlavně jazyka byl zcela ztracen. Fakticky odpovědnou osobou byl Ing. Brunclík, kterému asi přibylo pár vrásek zejména v počátečním období, kdy věci neběžely tak hladce, jak si všechny strany přály.

Postupně se mnohé věci vyjasnily a i novozélanďané  poznali, že musí trochu opravit své představy o „rozvojovém" Československu roku 1991 a že jejich systém hospodaření nelze prostě okopírovat, ale je třeba ho patřičně upravit tak, aby byl provozovatelný i ve středoevropských podmínkách.

 

Cílem projektu bylo v praktickém provozu ukázat efektivnost pastevního odchovu masného skotu a ovcí. Pro tento účel bylo získáno pronájmem cca 120 ha pozemků, převážně orné půdy, která byla zatravněna.

Od září 1991, kdy se projekt prakticky rozběhl, se začalo s postupným oplocováním.

První se na farmě v průběhu podzimu objevilo stádo 12 ks březích herefordských jalovic ze Šumavy.

Co se týče ovcí, prvním záměrem bylo nakoupit ovce v tuzemsku. Ovce už byly dokonce vybrány, ale při zdravotních zkouškách se zjistila přítomnost Maedi Visny ve stádě. V té době problém s touto chorobou byl skoro neřešitelný a všichni víme, jak to nakonec s většinou stád ovcí v ČR skončilo.

 Proto jsme se rozjeli k jižním sousedům do Maďarska, kde podobný projekt začal už v roce 1986. V rámci tohoto projektu do Maďarska dovezli z Nového Zélandu letadlo ovcí dvou plemen Romney a Corridale. Vzhledem ke klimatickým podmínkám v Čechách, padla volba na Romney.

Ze stáda jsme vybrali 200 bahnic, 50 jehnic a 5 beranů. Zdravotní zkoušky proběhly bez potíží a na konci roku 1991 kamiony přivezly historicky první Romney do karantény do Džbánova u Vysokého Mýta. Karanténa probíhala v zastřešeném prázdném silážním žlabu.

Ten kdo se už někdy snažil manipulovat s takovým počtem zvířat bez jakékoliv manipulační uličky při odběrech krve pro zdravotní zkoušky mi dá zapravdu, že je to pořádná dřina.

 

Bahnice už přijely připuštěné z Maďarska. Musím bohužel říci, že maďarští chovatelé si s důkladnou evidencí těžkou hlavu nedělali. Dalo nám dost práce získat od nich veškeré doklady a podklady pro založení chovu v souladu s českými požadavky. Nakonec se to však podařilo a chov Romney mohl začít i u nás.

 

Pro mne osobně byla velkým zážitkem každodenní ranní obchůzka na přelomu dubna a května 1992, kdy se ovce začaly bahnit přímo na pastvinách a každé ráno tam byly další a další jehňata.

 

Po odstavení jehňat v září, byli beránci prodáni na maso. Část jehnic se stala součástí stáda a druhá část prodána dalším zájemcům o toto plemeno. Tím byla započata éra Romney v Čechách ku prospěchu chovatelů a snad i tohoto plemene.

 

O několik let později v roce 1997 jsem se ještě jednou vrátil k Romney, kdy se ukázala potřeba dodat novou krev do chovu. Koupit berany v Evropě bylo tehdy ze zdravotních důvodů dost obtížné a v Maďarsku žádné nové linie nebyly.

Tehdy se nám zdálo, že jedinou schůdnou cestou je dovoz spermatu a umělá inseminace.

Luboš Waldmann z Pasek, který tuto otázku tehdy otevřel, dal k dispozici svoje stádo a MVDr. Libor Čunát se chopil praktické části laparoskopické inseminace. Výsledkem byly 3 nové linie beranů, které se postupně dostali asi do všech chovů Romney v Čechách.

Protože nějaké inseminační dávky ještě zbyly zmrazené v tekutém dusíku, třeba by někdo mohl podobnou akci zopakovat pro oživení chovu.

 

Možná trochu opožděně, ale přeci bych chtěl tímto na dálku poděkovat Peterovi Iremongerovi, Ing. Brunclíkovi a Jirkovi Poslušnému z bývalého AGROKIWI za 2 pro mne zajímavé roky společně strávené při smysluplné činnosti.

 

Díky

Pavel Žďárský